Přišel mi email, že jsem se na těchto stránkách už dlouho nepřihlásila. Zjistila jsem, že je to pravda. Nevím, čím to je, že ten čas tak rychle utíká. Je to časem, nebo mnou. Vzhledem k tomu, že nejsem sama, kdo říká, jak ten čas letí, nebude to mnou, ale tím časem.
Je velikonoční pondělí a docela hezký den, přesto, že hlásili, že bude pršet a zima. Je dobře, že jim předpověď nevyšla, neb zimy jsme si už užili dost. Musím ovšem vzít v úvahu, že v Praze je většinou o trochu lépe, než jinde. Má své vlastní klima, jako všechna velkoměsta, jak jsem o tom někde četla. Proto se nedivím, že se sem sjíždějí lidé a chtějí tu žít, přesto, že na Prahu a Pražáky nadavají, chtějí se jimi stát.
Pamatuji si, že v době, kdy jsem školničila v mateřské školce, postavili nedaleko takové malé sídlišťátko, jen tři, čtyři paneláky. Nevím, zda to byly domu se služebními byty, ale nastěhovala se tam velká spousta mimopražských. Začali vodit do školky své děti. Zkraje bylo vidět, že ženy jsou buď z vesnice, nebo malého města, ale za velmi krátký čas se tak přizpůsobily a chovaly se pěkně nafoukaně, tak jak jsem u rodilých Pražaček nikdy nezažila.
To je jen takové malé postesknutí nad tím, jak lidé mimo Prahu hudrají na pragocentrizmus, ale spousta se jich velmi rádo přidá.
Nakonec je spousta drobných věcí, které mě rozčilují. Například, ten nový "protikuřácký" zákon, který mi spíš připadá jako zákon na podporu prodeje cigaret. Zajímalo by mě, kolik dostali naši milí poslanci za to, že tento zákon schválí. To se samozřejmě nedozvíme, ale každému musí být jasné, že to pěkně smrdí, ještě víc, než cigaretový dým.
Je fakt, že jako bývalá kuřačka, jsem dost nekompromisní v pohledu na kouření. Jen bývalý kuřák dokáže vidět jak je kouření odporné. Když odhlédnu o toho, že je vskutku zdraví škodlivé. Všechno hnusně smrdí a to je jen ta špička pověstného ledovce. Všude se povalující vajgly. Pánové odporně chrchlající a plivající. Ženy se sinavou pletí. Určitě by se toho našlo víc, ale pan Kubera a spol. to vidí samozřejmě jinak. To, že páchne sám necítí.
Ale abych nekazila ten krásný den samými ošklivostmi, musím se znovu vrátit k tomu, co se děje za okny mého bytu. Sluníčko sice nesvítí, ale tušíme skrze mraky a víme, že třeba zítra nám ukáže svoui laskovumtvář. Když to nebude zítra, je nám jasné, že se to někdy stane. Tak vám tedy přeji krásné slunečné, jarní dny.
Je velikonoční pondělí a docela hezký den, přesto, že hlásili, že bude pršet a zima. Je dobře, že jim předpověď nevyšla, neb zimy jsme si už užili dost. Musím ovšem vzít v úvahu, že v Praze je většinou o trochu lépe, než jinde. Má své vlastní klima, jako všechna velkoměsta, jak jsem o tom někde četla. Proto se nedivím, že se sem sjíždějí lidé a chtějí tu žít, přesto, že na Prahu a Pražáky nadavají, chtějí se jimi stát.
Pamatuji si, že v době, kdy jsem školničila v mateřské školce, postavili nedaleko takové malé sídlišťátko, jen tři, čtyři paneláky. Nevím, zda to byly domu se služebními byty, ale nastěhovala se tam velká spousta mimopražských. Začali vodit do školky své děti. Zkraje bylo vidět, že ženy jsou buď z vesnice, nebo malého města, ale za velmi krátký čas se tak přizpůsobily a chovaly se pěkně nafoukaně, tak jak jsem u rodilých Pražaček nikdy nezažila.
To je jen takové malé postesknutí nad tím, jak lidé mimo Prahu hudrají na pragocentrizmus, ale spousta se jich velmi rádo přidá.
Nakonec je spousta drobných věcí, které mě rozčilují. Například, ten nový "protikuřácký" zákon, který mi spíš připadá jako zákon na podporu prodeje cigaret. Zajímalo by mě, kolik dostali naši milí poslanci za to, že tento zákon schválí. To se samozřejmě nedozvíme, ale každému musí být jasné, že to pěkně smrdí, ještě víc, než cigaretový dým.
Je fakt, že jako bývalá kuřačka, jsem dost nekompromisní v pohledu na kouření. Jen bývalý kuřák dokáže vidět jak je kouření odporné. Když odhlédnu o toho, že je vskutku zdraví škodlivé. Všechno hnusně smrdí a to je jen ta špička pověstného ledovce. Všude se povalující vajgly. Pánové odporně chrchlající a plivající. Ženy se sinavou pletí. Určitě by se toho našlo víc, ale pan Kubera a spol. to vidí samozřejmě jinak. To, že páchne sám necítí.
Ale abych nekazila ten krásný den samými ošklivostmi, musím se znovu vrátit k tomu, co se děje za okny mého bytu. Sluníčko sice nesvítí, ale tušíme skrze mraky a víme, že třeba zítra nám ukáže svoui laskovumtvář. Když to nebude zítra, je nám jasné, že se to někdy stane. Tak vám tedy přeji krásné slunečné, jarní dny.
