Brambory
Brambory. Něco tak obyčejného a všednodenního zná každý a také je každý nejméně jednou v životě ochutnal. Někdo je miluje a nedovede si bez nich život představit, jiný zase dává přednost nějaké jiné příloze. Já je mám ráda moc. Vždycky jsem měla. Už jako dítě jsem měla ráda guláš s bramborami a také kuře na paprice, které většina lidí jí s knedlíky, rýží, nebo těstovinami, jsem chtěla jsem jen s bramborami. Musím se přiznat, že teď, v pokročilejším věku, už si je speciálně k těmto jídlům nedávám, ale to není to, o čem bych se ráda zmínila.
Jako dítě jsem také měla ráda pomeranče, ale jako tolik lidí mé generace jsem si jako dítě těchto tropických plodů mohla užívat hlavně v období Mikuláše a Vánoc. Nepamatuji si kolik stálo kilo, ale vím, že kilo brambor nestálo víc jak dvě koruny, tak jaké bylo moje překvapení, když dnes, kdy jsem shodou okolností kupovala obé, zjistila jsem, že má oblíbená příloha je jen o pouhé dvě koruny na kile levnější, než pomeranče. Ano ty naše bamrbory, tak banální, že si jich pomalu ani nevšímáme jsou za opravdu nebanální cenu.
Brambory,které dovezli Španělé z Jižní Ameriky, které se nejdříve pěstovaly pro ozdobu, ano jejich kvítky jsou opravdu krásné, svou světlefialovou barvou a téměř delikátní jemností okvětních lístku, které se tak málo hodí k těm hnědým hlízám. Když se zjistilo, že se ty nepříliš vzhledné hlízy dají jíst, netrvalo dlouho a z panských stolů se staly jídlem chudých. Vždyť se daly pěstovat i tam, kde se jiným jedlým rostlinám nedařilo. V Irsku jejich neúroda způsobila hladomor a zapříčinila velké stěhování Irů do Ameriky. Napadla mě jedna otázka. Stanou se zase jen pochoutkou na stolech zbohatlíků a slavnostním jídlem na stolech chudých, jako to bývalo kdysi v temném to středověku?.