Červená, zelená
Červená, zelená, pro blázny stvořená, tak jsme si to říkali, když jsme byli malí. A také, zelená, modrá, pro blázny dobrá. Nakonec se to dá použít na kombinace všech barev, ale to jsou opravdu jen dětské říkanky.
Trochu jinak je to s barvami na semaforu. Už jako malí se od maminek dozvídáme, že na zelenou se jde a na červenou stojí. To, co ví každé dítě, jaksi ignorují někteří řidiči. Bohužel, jsou mezi nimi i řidiči městských autobusů. Je zvláštní, že ti "umělci", kteří se vytahují jací jsou perfektní řidiči,nedokáží včas vyjet na zelenou, to nejspíš dospávají, ale když naskočí oranžová, všichni šlapou na plyn, jako by šlo o život. Když jsem ještě řídila, bylo pro mě věcí cti, abych vyjela na zelenou, ale to je něco, co se dnes nenosí. Stejně jako spousta jiných věcí, jako je slušnost, ohleduplnost a další věci, které, kdyby se dodržovaly, udělaly by život příjemnější a nemuseli bychom si stěžovat, jak jsou ti lidé nemožní. Nejdříve bychom měli zapítrat u sebe, nejsme-li nemožní právě my.
