Pro mé přátele

Z pondělí na úterý, při noční, jsem si všimla, při jedné své obchůzce, kterak si pavouk křižák plete svou lapačku much, pavoučí síť. Poprvé jsem viděla pavouka při práci. Vždy jsem viděla jen hotový výrobek, ale pracovní postup ne. Přestože pavouky nemám moc v lásce, zvláště ty, kterým říkám sklípkani, tento mě naprosto fascinoval. Přiznávám se, že bych tam vydržela stát snad celou noc, nebo do konce jeho pracovní doby. Jen jsem měla obavu, aby mu ji někdo nezničil. Nevybral si zrovna nejšťastnější místo. Bylo to mezi dvěma okny. Na světlé omítce se jeho tmavé tělo vyjímalo přesto, že síť vidět nebylo. Má obava byla opodstatněná. Když jsem šla na poslední obchůzku, už za denního světla, pavouk byl pryč a s ní i to jeho veledílo.

Podobný "zážitek" jsem měla i vloni. U našeho domu si sousedé z vedlejšího vchodu udělali záhonek. Povedl se ji. Vše tam utěšeně roste a opravdu zkrášluje jinak šedivý panelák. Rostou na něm také dvě túje. Mezi jeho špičkami si usoukal svoji lapačku pavouk křižák, mimochodem pěkně velký, ale zárověň velmi krásný. Naštěstí jsem si ho vyfotografovala a jeho fotka je dokonce zde na mé stránce, tak kdo má zájem, může se přesvědčit, že si nevymýšlím. Pár dní jsem měla možnost ho pozorovat jak si tam lebedí a chytá mušky, nepozory. Bohužel, jen pár dní. Neb někomu vadilo, že ta pavoučí síťka špišky tújek trochu ohýbá, nebo někdo komu vadí příroda v Praze.

Jak jsem již výše zmínila, pavouky zrovna nemiluji, ale vím, že jsou tady doma stejně jako my, rozpínaví lidé, a tak naprosto nechápu, proč je někdo zabíjí a ničí. Vždyť jsou tak užiteční. Proč si myslíme, že máme větší právo na život než oni? Jen proto, že jsme větší? Nerozumím jejich myšlenkovým pochodům, mají-li jaké. Myslím těch ničitelů. Mohu si jen přát, aby se takových ničitelů nacházelo stále méně a méně, až by vyhynuli úplně. Těch by zaručeně, na rozdíl od pavouků, nebylo škoda.