Kolikrát si říkám, jak je docela děsné, že svoji svobodu vyměňujeme za život v pohodlí a teple, oblklopeni spoustou zbytečností. Dnes jsem se přesvědčila o tom, že nejen lidé dělají tyto směnné obchody.
Dnes ráno se v mé kuchyni objevil motýl. Tuším babočka jenerál, jak tak rozomile pojmenovala Naďa Konvalinková tohoto hezkého motýla v proslulém filmu Adéla ještě nevečeřela. Třepotal svými nádherně zbarvenými křídli a evidentně se snažil dostat ven, neb stále nalétával na okenní sklo. Okno bylo samozřejmě zavřené, to kvůli ochlazení, které nastalo po předchozím, vskutku dusném, dni. Odešla jsem z bytu a nechala motýla, prozatím, jeho osudu. Když jsem se asi po dvou hodinách vrátila, na milého motýla jsem už zapomněla. Kdyby se náhle znovu nezjevil. Zase tak třepotal křídly a bylo jasné, že jeho touha, dostat se ven je velmi, velmi veliká. Přibližoval se k balkonovým dveřím, tak jsem rychle přiskočila, odtáhla záclonu a otevřela dvěře dokořán. Motýl měl cestu volnou. Za chvíli jsem v odraze skla viděla, že příležitosti využil, ale, jistě cítíte, že nějaké to ale nastalo. A máte pravdu. Po několika vteřinách pobytu venku, když milý motýl zjistil, že je tam tak neveselo, nevlídno, změnil směr a vrátil se do pokoje. Usedl na květinu na druhé straně pokojíku, složil svá nádherná křídla a podle všeho usnul. Zatím stále spí. A mně je jasné, že někdy prostě musíme dát přednost pohodlí před svobodou. Tak nám velí pud sebezáchovy, vždyť nakonec nejsme zase o tolik více než motýli.
Proto si užívejme svobody, dokud nějakou máme, ale i toho pohodlí, protože se může stát, že o obé přijdeme, ani nebudeme vědět jak.